Svatovítská pověst - BARCHAN

Když král Jan Lucemburský vytáhl do boje proti nepříteli, svěřil svou milovanou Elišku Přemyslovnu do ochrany a do péče měšťanů svého opevněného královského města Jemnice.

Jemničtí se o její bezpečnost a pohodlí starali opravdu dobře, ale mladičká a sličná královna byla po odchodu svého milovaného chotě zamyšlená a smutná. Obávala se o jeho zdraví a bezpečnost a toužebně od něho očekávala nějaké zprávy.

Za nějaký čas jí přináší posel od chotě potěšitelnou zprávu, že jeho vojenské tažení probíhá nad očekávání dobře. Čím má posla za tu potěšitelnou zprávu obdarovat? Vždyť na každém kroku pociťuje, že je její pokladnice prázdná. Bez velkého rozmýšlení podává poslovi jako dar svůj barchetový náprstník a posel jej z jejích rukou vděčně přijímá.

Čas plyne stále dál, a královna stále čeká na návrat svého chotě. Leč dočkala se pouze dalšího posla. Posel přináší dobré zprávy. Král je živ a zdráv a vojsko postupuje vítězně vpřed. Se stejnými rozpaky hledá naše dobrá a chudá královna, čím by posla odměnila. Nakonec mu podává svůj šátek a posel jej radostně přijímá.

Uplynul opět nějaký čas a v Jemnici se ocitá třetí posel. Ten přináší zprávy nadmíru radostné. Vojenské tažení se chýlí ke konci a král se již nemůže dočkat své drahé choti. Stísněna chudobou a zmatena radostí svléká královna z nohou punčochy a podává je zchvácenému poslovi.

Její radost je pak dovršena zprávou, kterou jí od krále přináší čtvrtý posel, že po dosažení úplného vítězství byl uzavřen mír a byl obnoven v zemi pokoj a že král se vítězně vrací z boje. Nemajíc už vůbec nic, čím by posla obdarovala, ozdobí jeho čelo věncem z květin, který právě uvila.

Za pohostinnou ochranu, kterou tehdy opevněná Jemnice Elišce poskytla, na její přímluvu a z vděčnosti obdaroval Jan Lucemburský město statky a udělil mu cenná privilegia. Jemnici tehdy začala zlatá doba, která naplno rozkvetla za panování Eliščina syna, českého krále Karla IV.